Uvězněni ve věžích

20. listopadu 2016 v 19:56 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní



Uvězněni ve věžích


Do kouzla starých hradů
dnes zabořím si bradu
a po těch starých schodech
zas nohu levou pravou kladu
S jablíčkem v dlani z našich sadů
vystoupám dnes hravě bez pádů
Ze slov mám v sobě vnadu
a láska není lehké duši tabu
jen neunese zradu
když za tebou se vzhůru hrabu
a jeden tichý povzdech
zanechávám na zdech
zchátralého hradu

Dnes bloudím jako duše bez těla
a mám i co jsem nechtěla
Pár zkřehlých plánů v dlaních
a s nimi pírko z holubičky
co už není

Už vzkazy tiché neposílám
Je ticho kolem hradeb
Jen do srdce se dívám
snad ještě oheň nevyhasne
když zvláštní pocit mívám
že čekají nás chvíle krásné
v nichž dopadne vše šťastně
tak jak bývá v pohádkách
co opěvují básně

A když vše končí ve věži
Kde nikdo mne už nestřeží
Ty tady stojíš s nohou v otěžích
a na štěstí už nevěříš
že stačí hledět k nebi výš
Tam chystáme se již
hned jak tou nohou udeříš
a svobodně si se mnou
tou mříží ve zdi odletíš!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama