Listopad 2016

Uvězněni ve věžích

20. listopadu 2016 v 19:56 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní



Uvězněni ve věžích


Do kouzla starých hradů
dnes zabořím si bradu
a po těch starých schodech
zas nohu levou pravou kladu
S jablíčkem v dlani z našich sadů
vystoupám dnes hravě bez pádů
Ze slov mám v sobě vnadu
a láska není lehké duši tabu
jen neunese zradu
když za tebou se vzhůru hrabu
a jeden tichý povzdech
zanechávám na zdech
zchátralého hradu

Dnes bloudím jako duše bez těla
a mám i co jsem nechtěla
Pár zkřehlých plánů v dlaních
a s nimi pírko z holubičky
co už není

Už vzkazy tiché neposílám
Je ticho kolem hradeb
Jen do srdce se dívám
snad ještě oheň nevyhasne
když zvláštní pocit mívám
že čekají nás chvíle krásné
v nichž dopadne vše šťastně
tak jak bývá v pohádkách
co opěvují básně

A když vše končí ve věži
Kde nikdo mne už nestřeží
Ty tady stojíš s nohou v otěžích
a na štěstí už nevěříš
že stačí hledět k nebi výš
Tam chystáme se již
hned jak tou nohou udeříš
a svobodně si se mnou
tou mříží ve zdi odletíš!