Březen 2016

Chmurná nálada

22. března 2016 v 22:06 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky



Dneska jemné zívání
nenutí mne do spaní

Nálada se ve mně strká
tma či světlo na mne mrká

Trochu štěstí trochu hádek
vystrkuju na ně zadek

ať mně plácne klidně něčí ruka
za to že jsem neposlucha

ale že mne zlobí chmurná nálada
ta každého někdy přepadá

Až vysvitne zítra slunce
zapomenem na hádky
a pryč budou plískanice
pustíme si pohádky

o tom že je láska trpělivá
a že všechno odpouští
na všechno zlé zapomíná
bývá v srdci pro štěstí



Odpočinek na listu

11. března 2016 v 13:32 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Odpočinek na listu



Po obědě odpočívá
zeleňoučká žába líná

Za bříško se drží slastně
vždyť je jí tak krásně

V rybníku je jídla dost
kdybys přišel jako host

můžeš jazyk vypláznout
a taky se pěkně vzdout!

Komu chutná všechen hmyz
spokojeně může číst

Leží se nám dobře
nad námi je modře

Koupel z nebe nevadí
na bříšku nás pohladí




Žába v dešti

11. března 2016 v 13:18 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Žába v dešti



Malá žába na listu
prodělává očistu

Prší prší jen se leje
žabička se na mě směje

nepůjde prý jinam na galeje
než se na ni slunce pousměje

namočí se v rybníku
a zdřímne si v deštníku

Žába v dešti
štěstí věští

bude vláhy dosti
promoknou nám kosti!

Žába a švihadlo

11. března 2016 v 13:09 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Žába a švihadlo


Skáče žába přes švihadlo
je dost štíhlá žádné sádlo

Koukněte se na divadlo!
Co ji to jen nenapadlo

vzít si ještě z lodi pádlo
jen aby to nedopadlo

v komedii naopak
místo smíchu kvaky kvak

plave žabka svižně znak
hledí vzhůru na přízrak

ještě že ji pádlo skrylo
čáp má v očích bílo

žába dělá zápasníka
co pryč z boje neutíká

Ze švihadla laso má
na stéblo se napíná

Hopky dupky už je skryta
Rodina ji šťastně vítá!

Rosničky

11. března 2016 v 12:52 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku


Rosničky


Dneska žabí rytíři
doskákali k hmoždíři

Chystají se na zápasy
Nic nezmůžou co je spasí?

Žabí slečny zdobí vlasy
kytkou s čisté řasy

v rukách drží kapesníčky
a puntíky na prstíčky

připínají do zásoby
přisají se na nádoby

Zelená jak rosnička
žabek je dnes suknička

Žabí královna

11. března 2016 v 12:33 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Žabí královna


Dnes královna žabí
poddaným svým praví:

Chovejte se tiše
nezavdejte pýše

Chodí kolem našich vod
nepozvaný lodivod

Zobákem se rozmachuje
divné plány v sobě kuje

Neskákejte nerozvážně
tvařte se dnes trochu vážně!

Z listu na list leknínů
nedávejte za vinu

že vás zmerčí zobák něčí
nikdo z nás ho neobměkčí

ani z trůnu žabího
Pojďte se mnou na pivo!

Ranní kvaky

11. března 2016 v 12:30 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Ranní kvaky


Žabí reje
žabí kvaky
kam to spěje
saky paky?

U rybníka se to děje
velké radovánky
každá žába se tu směje
čeká na žabáky

A cesty jsou plné
žabích stehýnek
Kam se žába vrtne?
Do svých vzpomínek

kde jak pulec malý
plavala si vesele
proč by se dnes bály
žabky z postele?

Žabky

11. března 2016 v 10:28 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Žabky


Házím žabky do rybníka
jedna na mne ještě kuňká

Kuňky kuňky kuňky!
Vylez žabko z tůňky!

Chci tě držet na ruce
kde mi jako opice

skočíš rovnou na hlavu
a zmizíš mi ve splavu!



V tlamě krokodýla

11. března 2016 v 10:20 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku




V tlamě krokodýla


Malá žabka roztomilá
ocitla se v zubech krokodýla
skotačila byla čilá
nevšimla si žabka milá
tlamy krokodýla

Možná že se zachránila
když té tlamě uskočila
a v rákosí byla
tichá jako ryba


O žabičce

11. března 2016 v 10:05 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



O žabičce


O žabičce
na lavičce
zpívám píseň
své holčičce
malé jako žabka

když tu kolem ťapká
a je velmi vratká
malá chobotnice
ham a máme po muzice
slupla žabku maličkou
Odchází pryč uličkou



Sny s obrazy

11. března 2016 v 8:56 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní



Sny s obrazy


Ještě mi hlavu podepři
polštářkem měkkým
když jsou tři
v noci a mluvím s někým
kdo se mi svěří
s přáním smělým

V obrazech mnohých nespatřím
hned co mi dotyčný chtěl tím říct
teprve když se vzbudím
tak přemýšlet se nutím
nad těmi obrazy
otázky si položit a
smát se trochu musím

O čem si asi dva milenci nedočkaví
v noci šeptají
když setkají se ve snu
spolu potají
a jinou možnost
než v obrazech si kreslit
své potřeby a touhy
nemají?



Sen leknínový

10. března 2016 v 9:57 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní
Sen leknínový


Dnes za rozbřesku zrána
mi byla tato slova dána:

Kdo ocitl v situaci bezvýchodné
jak Hradní paní ztratila se v bažinách
ten rozhodně tu neutone
podoben jen plátnům bílým v snách
poletí vzduchem beze strachu

Kdo v mysli své se odváží
proniknout svou nesnází
tomu je vždycky na stráži
tisíce rukou které střeží
na hradě ze slov první podlaží


Kde zdálo se že všude je jen zmar
tam pevná země jako dar
zjevila se Hradní paní v mlze z par
a ona z loďky rozběhla se po ní v dál

A slunce prodralo se mlhou ranní
je vidět unavenou Bílou paní
jak vznáší se dnes nad vodami
a malý kvítek leknínový drží v dlani

Předjaří promlouvá dnes s rostlinami
a je probouzí kvítečky z dlaní Bílé paní
dnes nad rybníky zrána rozhází
a přesto šťastná Bílá paní
spokojená zpět do hradu odchází

Ztracena v bažinách

9. března 2016 v 10:57 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní



Ztracena v bažinách


Tak nějak je mi do ztracena
Tak nějak tiše a hluchost okamžiku
ve mně zdůrazňuje řadu otazníků
z naší historie plné slov
co zdi z nich pevně stojí
a já v nich pluji lodí trosečníků
ke břehům ztracených dní
se slzami v kapesníku

Volání moje se rozléhá krajem
všude je prázdno a nad močálem
zazní jen skřeky ptáků
kteří by se už sotva odvážili
slétnout ke mně dolů

Jak zkamenělá socha
sedím za úsvitu
nad obrazem ztraceným
co spadl do bažin
Pohádka dávných mýtů
ke mně vešla
však uchopit ji nemohu

A tak v poslední naději beru vesla
ta která sem mně nesla
a pokouším se z bažin dostat
kamsi ke břehu


Hradní paní

7. března 2016 v 14:08 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní



Hradní paní



Moudře se skrývá Hradní paní
jen do svých hradeb ze slov postavených
a prosta komedií již
je touze své už blíž!


Jen fraška nebo komedie?
Obojí se šatem středověkým skryje.
Vždyť v každém muži srdce bije
pro boje příští v každých situacích.

Však Hradní paní
tu nezaclání
pod oknem dneska v šatu bílém svém
a rozhodně se dívat nechce
na rozpustilé herce,
co přišli do podhradí
s citem hercům vlastním hráti
komedie života.

Spíš do věže se skrývá v hradech svých
a prosta komedií zbytečných
nechává vzlétnout holubičku
tužeb neustálých z dlaní svých
do širých polí pod hvězdami,
kde z nebe padá bílý sníh
a není třeba hráti již,
když v srdcích jsme si blíž.

Pryč s kejklířemi středověku!
Já vidím hradem protékati řeku
plnou ryb a ptačích skřeků
a přitisknu si k hlavě deku,

když jako Bílá paní
tou řekou nechávám se unášeti,
kde žádných komedií není,
jen štestí v každém věku,
co v odpuštění změní.