Leden 2016

Ve snu

29. ledna 2016 v 20:52 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní




Ve snu


V potůčku nohy si okoupat
a bosé nožky pak v trávě
brouzdat ponechat

Je leden a blátěné cesty
mohou připomínat vesnu
ale ještě je brzy doufat

že zima složí své zbraně
a nechá jaro proubouzet
v lukách plných trávy laně

Dnes bílá paní u stolu sedí
a listuje v knížkách starodávných
Co bude asi zítra hledí

do prázdných zdí svého hradu
v němž rozechvěle proudí
z její mysli hebké tóny pro náladu

kterou by nastínily návštěvníkům nahodilým
a zatímco paní podpírá si bradu
najednou v síni setkává se s milým
ve snu




Čekám

25. ledna 2016 v 8:51 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní




Čekám

Čekám dnem i nocí
na lásku co se vrací
tajně ke mně tmou
aby mne mohla obejmout

Čekám ve snech svých mnohých
a ponechávám volnost duši tvé
jak napříště se sama rozhodne

Mně tvoje štěstí stačí
vidět ve tvých očích
co jako lampa svítí v černé tmě

Na hradě ze slov leží ještě tma
Já čekám opuštěná na chodbách
a k tobě ve svých rukách
dál holubičku bílou
vzlétnout nechávám




Nad hradem slunce vychází
a Bílá paní i zdmi prochází
a její stín zas mizí mezi obrazy
v nichž objeví se zase brzy
jen co slunce na západ dorazí
a lokaj který v jejím srdci
vždy spočinutí nachází
se v jejích snech zobrazí



Jistota

24. ledna 2016 v 11:30 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní


Jistota


Pro Bílou paní snadné není
když vytržena ze svých snění
po schodech vchází do sklepení
svých hradeb ze slov postavených
V těch temných místech si jistá není
zda světlo louče nezhasne jí

Však kdo se ve tmě předem bojí
ten spoután svými představami
nevyjde nikdy ze sklepení
Vždyť i když světlo louče
nevydrží dojdeme po hmatu
anebo po paměti s touhou po světu
který je nad námi skutečný

Největší chybou
by bylo
ponechat paní bílou
jen s loučí jednou
bloudit chodbami
hradu který stojí
na skále pevné
co přetrvá staletí

Všichni co milují svojí paní
v zástupu svírají louče do zásoby
a hned jak dohořívá
louč kterou paní svírá
přispěchá věrný lokaj
a svoji louč jí podává

V tom jistotu hradní paní má
když hledá nová slova
myšlenku novou když
v louči svojí rozžíná
stává se světlo součástí
mysli kterou ta louče protíná

Všechno je blízko v nás
Zástupy v chodbách
s loučemi stojí
a paní Bílá se nebojí
víc už ve tmách
jistota její je láska
těch co v chodbách
jejího hradu stojí připraveni
přispěchat jí na pomoc
až dohoří v dlaních její louč


Pět sil

17. ledna 2016 v 8:02 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Pět sil



Zůstává Hradní paní ukryta navždy
ve svých hradních zdech
ze kterých úniku jí není
a na prsou jen tichý vzdech
a oči zavřené na peřině
ty svoje příkazy si nech
kdo nepochopí ta slova
že kdo paní nemiluje
ten se s ní nikdy nesetká
jen ten
komu v srdci plamen
věčný hoří jen ten ji smí
na hradě jejím navštívit
na toho čeká Bílá paní
ve svém hradě dnem i nocí
pro toho žije a s ním se touží spojit
a pak být sněhem který
v teple dlaní roztaje

Dnes návštěvy však nepřijímá
a její řeč je zcela přímá
nemohu splynout se zlobou
a taky ti co mne nemilují
do hradu mého vejít nemohou

Pět sil v nás živých dřímá
první je sluchu síla
Druhá je vidět očima
otevřenýma
Třetí je síla promlouvat
a ve čtvrté síle
je schopnost se rozhodnout
a pátá síla je činit
co chceme v každé chvíli

Tobě se toužím odevzdat
má lásko v dlaních bílých
Po nocích vzdychám opuštěná
na svém hradu a odmítám
návštěvníky divných mravů
ve kterých se dobře nevyznám
lehká a průsvitná postava
hradbami mého hradu
chodí jako v tmách

Chodbami bloudí život celý
pak náhle zastaví se
před komnatou poslední
a do ní vejde k ránu
aby ji její bílé ruce
sepnuté mohly chránit
před vpády nevěřících
a zachovala si vždy v sobě
pět sil co živým
zůstanou i v hrobě


Korzetová móda

14. ledna 2016 v 21:29 | Iveta Bernadeta Marie |  Na Hradě ze slov



Korzetová móda




Pas štíhlý jako vosa
a nemoci se nadechnout
skřípnutá žebra všechna
a střeva kdesi dolů klesla






Krása je nade všechno
a přirozenost lidská
nemosí se jako umělost
která si myslí víc než dost






Jakpak se cítí asi
každý člověk prostý
když podřídit se musí
situaci z které není jiné cesty




pod strohými pravidly
sotva dýchá ještě
a pak mu ještě namydlí
dlažbu chladnou deště





Co naplat ženy
móda je móda
a kdo vstoupí do té doby
korzetu se oddá



Hořkost doby

9. ledna 2016 v 18:01 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní




Hořkost doby



Dnes Bílá paní prochází se svými hrady
a hořkost doby s pocity svými utírá do kapesníků

Vnímá že kamsi naděje její odešla
a hledá odpovědi v legendách mýty opředených

Písně o touhách lidí vášní zasažených
i těch co dávno leží v zapomění

se mísí v jejích hradech ze slov postavených
kam podívá se v zrcadle vlastní duše

zírá na ni pravda co staletími plyne
a každé lidské srdce zasahuje prudce

Bělostná křídla bílé holubice
hladí ty něžné paní ruce



Zbořené hrady katarské

9. ledna 2016 v 15:06 | Iveta Bernadeta Marie |  Návraty do středověku



Zbořené hrady katarské


Hrady jak nepřístupné skály rytíři dávní zbudovali
a vprostřed sporů svých o víru nakonec dobyly je křižácké výpravy,
tak z hradů dávných jen zříceniny zůstaly a smrt mnohým kdysi přinesly.



Jak lidé směr pro život svůj hledali, kolikrát zmýlili se
a ti co pravdu druhým vnutit chtěli svou, násilím oplývali
a životy ničili jak na běžícím páse na popravištích
i na hranicích pálili ty, co ve stejné pravdy nevěřili.


Jak pravdu najít mohl člověk této dávné doby?
Z hradů jsou z víry rytířů jejich hroby a v lidech dnešních
zůstalo spousta otázek nevyslovených, v nichž každý znovu ptá se
po pravdách věčných.



Chuť bohatství, moci a slávy

8. ledna 2016 v 20:05 | Iveta Bernadeta Marie |  Návraty do středověku



Chuť bohatství, moci a slávy


Kdo poznal chuť moci nad druhými
ten ještě neokusil jiné skývy

Náhradou za lásku je jim
krása a nákladnost jejich šatů
ve kterých sdělují světu
okázalost a bohatsví záře
co oslní pouze pusté lháře
a jejich chtíče mění na žaláře
vlastních vášní

Nádhera doby neozdobí
kamenná srdce plná zloby
a jiné šperky panen vnadných
z pokladen královských promarněných
a namočených v bídě
lidí prostých

Pročpak se lesknou koruny králů
a nabízejí množství sálů
prázdných jak zvyky
z doby středověkých bálů
Kdy dámy se svými tanečníky
uctívaly hudbu skladatelů
nad nimiž visí otazníky?






Ne jenom prostý člověk
stává se obětí této době
Každý je pouze
prostředkem z nouze
a snahou vládnout světu
způsobem vlastním
všem mocným králům
dávného středověku

Do prázdných sálů nádherných zámků
skládají svoji hlavu jako na špalku
katům svých pudů
a prázdných bludů
v nichž beze studu
se oddávají věčnému spánku
srdce spravedlivých



Tajemství králů

8. ledna 2016 v 19:17 | Iveta Bernadeta Marie |  Návraty do středověku





Tajemství králů


Snažím se uchopit
historie dlouhou nit
a pět staletí nazpět
hledím zpříma
kde tajemství
mých přání
v jednom králi dřímá

Když v těle krále ocitl se kdysi
v samotě dětství bez úsměvu
dál v sobě tajná přání křísil
najíti něhu ztracenou z donucení
jiných panovníků

Procházel zkouškou odcizení
na zámku zlatém lásky není
a v srdcích mocných je pohrdání
prostými lidmi které mají
ve svojí moci

Však uvězněni již od narození
v těle královských potomků
svírají v sobě touhu po zapomnění
a v životě příštím musí napravit
svá pochybení
péčí o ty co jim stihli ublížit

Tajemství králů středověku
skrývají v sobě na věky věků
kamenné zdi jejich zámků
co už se podobají po staletí
jejich srdcím neschopných
najít v sobě skutečnou lásku



Taje sníh

8. ledna 2016 v 17:39 | Iveta Bernadeta Marie |  Návraty do středověku



Taje sníh

Na hradě ze slov mých
každičkým okamžikem taje sníh
a v dávných dobách středověku
slyšíme písně bez doteků

Na plátně vzpomínek
kreslíme tichý vzdech
králů a královen
kterým je hrad můj ostrovem

V průřezu z věků barokních
hledáme se sami v nich
ve snězích loňských
skrýváme dávná tajemství

nikdy nevyslovených vyznání
a od časů středověkých
nic nám již nebrání
ve skutky je proměnit

Taje sníh
a v dlaních
svíráme okamžik
minulých věků svých




Den svatební

4. ledna 2016 v 14:25 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Den svatební



Nevěsta v bílém sedí tiše
a spíná svoje křehké ruce!
Dneska je den svatební
v životě jejím je poslední
kdy samota ji objímá





Brzy už bude navždy
se ženichem svým
v němž našla zalíbení
a kterému se odevzdá

Svatba je poslední den
svobodného života
protože zítra
už nejde jeden ale dva

Spolešné štěstí
společná bolest
všichni si prožíváme totéž
když žijem život společný

muži už nejsou nezkušení
a ženy nejsou slečny
když muž je ženatý
a žena vdaná

čeká se že je žena
muži odevzdána
a muž že ženu milovat bude
jako sám sebe

Muž ženě myslí bude
a žena muži srdcem
když tohle všechno víme
pojednou zblednem

Není už totiž dvou těl
ale je pouze jedno
A rozum se srdcem
ať spolu vejdou

v poslední soudný den
spolu se sejdou
jakoby byli dva
bytostí jednou








Má duše bílá
k tobě si pospíšila
a tichou nocí
zůstávám bez pomoci
jen ve tvých dlaních
má lásko život můj leží
musíš mne držet
musíš mne střežit
dnes tě mé srdce
pasuje na rytíře
nemůžem hrady
ze slov svých zbořit
budeme spolu
jako dvě holubice
přenášet vzduchem
let našich křídel
jakobys byl mým mužem
a já tvojí ženou
zůstanem spolu
v mysli své tajné
bytostí jednou!



Lov křepeliček

3. ledna 2016 v 18:28 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Lov křepeliček


Se sluncem v duši
to lokajovi sluší
a na brnění srdce z kovu
chystá se zase k lovu
křepeliček křehkých
ať na rožni se něco peče
a lovcům snad dnes neuteče
žádná z lesní zvěře
ani polní

A letos jako v loni
se lokaj nad studánkou skloní
v ledové hladině
tváří se nevinně
však vody nabrat nemůže
pro svoji Hradní paní
co čeká na muže
jak v lovu dnes obstojí