Listopad 2015

Naposledy

23. listopadu 2015 v 13:59 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní





Naposledy



Naposledy z oken hradních
holubička bílá letí za tím,
kdo je vzdálený tam kdesi
za lesy.

Naposledy utírá si slzu kapesníkem
V tichém pláči nechá plynout
pocit touhy v kterém hynou
mnohá srdce celé roky vlastní vinou

Není třeba holubiček
a schovat by měla i svůj kapesníček
Raději se usmát nad tím
co je marné raděj pohřbít

Nač však kopat hroby
lásce tajné které žije
pouze v její hlavě?

Raději si bílá paní
v lůžku odpočine
pak zapřáhne silné koně
co jí svezou do údolí

S touhou v srdci usměje se
i když srdce bolí
Zajede si na nákupy
a co zbyde zahodí pak v polích

Nač jsou paní všechny statky
když si štěstí nelze koupit?
Dnes je třeba začít
pro lásku se šetřit

Pookřáti usmívat se
štěstí v sobě nechat zase
usadit se jen tak
z dobré mysli
vykouzlit si plné hrsti
pro sebe i pro ty
kdo ho chtěli marně
na tržišti koupit

Naposledy smířila se
hradní paní s vnitřním hlasem
Bude kouzlit a čarovat
Na trhy se potom vydá
co vykouzlí draho prodá
každému kdo ještě není moudrý
a zkouší si štěstí z duše
na tržišti koupit



Tichá píseň

22. listopadu 2015 v 21:12 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní




Tichá píseň


Jen tak potichu
si zpívám píseň tklivou,
co padá v listech
krásnou vysočinou
a zpěv hradní paní
se nese za svítání mlhou,
jakoby přání nevyslovená ani
se rozprostřela
před našimi zraky.

Já vím, že píseň tichá
i na nebi se duší čistých týká
a oni spolu se mnou
v křídlech ptáků
moji píseň nesou světem
až tam, kam zatím dojít nedovedem.


Dým bílý k nebi letí
a s ním i naše tiché vzdechy
míří k cíli....






Tma bez kouzel

22. listopadu 2015 v 21:03 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Tma bez kouzel



Tma nemá kouzla bez světla
a smrt kol hradu prolétla
v krkavčích křídlech zasazená
do všech srdcí co je drží na otěžích
aby nevzlétla v podobě mlhy
nad příkopem hradním


Je v oknech tma
i ve tvých očích se černá zasekla
když na úbočí křik krkavců
je slyšet pronikavý
až do morku kostí proniká
a sžírá ve všech pocit
že jednou ze tmy vyjdem
a obejme nás denní světlo
co proniknout ale nesmí
do sklepení hradní zlosti

Bez kouzel nebe
nespatříme sebe
stát ve tmě s rukama sepjatýma
ani Hradní paní bílá neuspěje
když tma ji celou hřeje
jako přivřené víko beznaděje
co se v nás navždy zasekla
Tmy bez kouzel se zalekla
však tichá stojí bez hlesu
znavená jako po plesu
nevidí přes černé plátno
ve svém notesu



Kouzlo usínání

22. listopadu 2015 v 20:38 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Kouzlo usínání



Čáry máry kotle páry
z šatů cáry rudé káry
před očima znavenýma
míhají se obrazy na Valentýna
plné srdcí v dlaních
a my oba na nich
ležíme si tiše jako pěna
do koupele

Náhle oči otevřené
schoulily se do kamene
Objímá mne zima
a tebe zas rýma
lechtá v nose místo
vůně levandule
dýcháš vůni mojí krve
co se vlévá do tvých žil
jakoby ses utopil
v mojí tůni hradních vín

Probuzeni jenom lehce
objímáme se tak měkce
stojím u okna
ty mne držíš kolem ramen
a šeptáš mi že tě plamen
z mého srdce
prohořel a stravuje tě
jako Fénix z popela
uhoříš a zas se zrodíš
pokaždé když se mnou stojíš
tiše u okna

A když kouzla noci
odcházejí s ránem
zůstáváme v moci
roztoužených panen




Co se zmocní každé noci
v spánku duše bez pomoci
Odejmou z ní těžký pocit
Šťasten kdo dnes procit!

Nedá nám však večer znova
nevyřknout ta prostá slova
Kéž mi spánek této noci
dá zas kouzlo býti v moci

pokoje co každý leda
v procitnutí ranním hledá


Hrady ze slov

9. listopadu 2015 v 18:35 | Iveta Bernadeta Marie |  Na Hradě ze slov



Hrady ze slov


Síla slov je nezměrná,
předchází jim myšlenka.
Se slovy si můžem hrát,
postavit si ze slov hrad.

Slovům musí rozum smysl dát,
jinak je z nich pouhý chaos,
jen hromada nepotřebných dat,
vylovit je z mysli bez zbytečných póz

bývá moudrých ctností,
co svou duši slovy hostí
v každé volné chvíli,
na kterou se připravili

soustředěním, pílí svou,
k hodům slovním poté zvou
všechny lačné dosti,
co se dlouho postí.