Červen 2015

Dokola

22. června 2015 v 19:15 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky

Dokola

Dokola se točí
moje modré oči
Na co asi stačí
bílá pírka ptačí
když se v očích zračí
smutek který tlačí
mokré slzy z očí?

Dokola se slova
ohrávají znova
když se v srdci zloba
usadí jak vdova
jejíž černá róba
když je správná doba
na to aby oba

pravdu poznali


Slova v kolébce

22. června 2015 v 19:06 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní




Slova v kolébce



V kolébce slova usínají
a vedle postýlky
usnula s nimi
i Bílá paní

Komu jen může
dál posílat
vzkazy své tiché?

Když slova z postele
neletí vzduchem
protože
usnula právě
jakoby zrovna se
zrodila v hlavě

V kolébce
zavřela slova očka
Za oknem
schoulila se kočka

Jednou se štěstí
každý dočká
i Bílá paní
na ně si počká

Dokud má dobré spaní
bude svá slova
v kolébce hýčkat



Odemykání

5. června 2015 v 22:46 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní


Odemykání


Čas skrytý v nás
nemohu zmást
i když se tváří
hodiny na věži
stále stejně
čas plyne neochvějně

Jakoby však
smělo se snad
nahlédnout pak
do knih dávných
ve kterých Hradní paní
chodila po všech pláních

Pryč odletělo mládí
a dobře se to radí
těm co ještě mají
krásné ideály

Však na věži se skryly
krom hodin ještě stíny
co navečer se prodloužily
a v hradní věži straší
když klíče v zámku zaharaší

Čas odemykat tajemství
se promítá naštěstí
do chodeb hradu mého
Vpluj ke mně moje něho

Čas nepřítel je můj
tak pokořit ho stůj co stůj
jsem rozhodla se dnes
A v lese kvete pro mne vřes
Kdo ve věži je tak se třes!




V hradní věži

4. června 2015 v 11:53 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní


V hradní věži


Když Bílá paní v hradní věži sní
zůstává tiše na podušce klečet
a její duše vchází do těla holubice
která letí zprávu dát tomu
co po celé dny i noci
v mysli je jen s ní

Od rána do večera
se v holubičím těle toulá
a její milý s ní
běhá v těle svobodného vlka
lesy a údolími celá léta
aby se oba nabažili svobody
té kterou mohou jenom duše mít

A naše duše vchází kolikrát
do přírody když ta lidská těla chodí spát
a ještě s probuzením snad
vídáme lehké stíny
toulek beze ztrát

Vždyť v tužbách svých
jsme těl už jiných
těch okřídlených použili
abychom svobodni už byli
a šťastni aspoň chvíli
bez starostí žili