Únor 2015

Plamínek

18. února 2015 v 21:36 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Plamínek


Plápolá ohýnek plápolá
Hřeje a září do světa
Nehledá nic než štěstí
v hoření kterým věští

Plápolá v krbu plamen
a moje srdíčko na něm
se třepotá stále sem a tam
jakoby nebyl ten plamen sám

ale my dva hoříme s ním
jak polínka která až stráví
zůstane jenom teplo z dlaní
které si lásku nemohly dáti

Už z krbu záře vyhasíná
a oči Hradní paní se zavírají
Zbývá jí jenom víra
že zítra nová jitra k ní zavítají

Jakoby do nitra jejího stulil se strach
že zbyde z polínek jen vyhaslý prach
Jakoby naděje příštího jitra
zkalila bolest z toho co bude zítra

Plamínek v krbu se třepotá
jak srdce odvážného pilota
přistane jiskra na mé ruce
Obavy spálí v podobě létavice

Ať sen můj nejkrásnější
zmocní se i tvých očí
a plamen v krbu ať celou noc hoří
a hradby obav zas zboří






Doufání

15. února 2015 v 21:56 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Doufání


Na bílém koni vydala se
Hradní paní
v zimním čase,
aby se přesvědčila
o tom, že příroda je zatím
všude kolem pod sněhem

a že se jaro ještě nevzbudilo,
ale jistě už brzy Slunce na ledy
zaútočí svými paprsky
a potom probudí se vše,
co spalo kolem nás
i v našich srdcích
zas růže rozkvetou.




Pod ledem usnuly touhy i myšlenky
těch co už nemohli je vyplnit.
Ale hned zjara, až se petrklíče probudí,
osedlá Hradní paní hnědého koně,
který do země čerstvá
semínka lásky rozhodí
a jakmile jarní vláha
z ledů tajících zem navlhčí,
tak vzklíčí v srdcích
zlaté obilí.



Nemůžem nedoufat,
nemůžem nečekat
na to, co přijde.
Nemůžem netěšit se
na ty chvíle,
kdy naše srdce
s jarem pookřeje
a znovu v lásce probudí se.




Jakoby ledy už roztály ve mně,
jakoby zima už neměla moc
nade vším, až zítra zrána
ještě zem zkřehlá promluví,
budu už doufat, že jaro
ledy prolomí mezi námi
a štěstí bude zas proudit
korytem řeky,
která nikde nekončí.




Lék na bolesti

11. února 2015 v 10:12 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní



Lék na bolesti


Těch elixírů mládí
a nápojů co zázračné jsou zcela
již Bílé paní není třeba

Na všechnu bolest má už lék
a uchovává si ho po staletí
v té nejtajnější skrýši svého srdce

Nic nemůže už zkalit zdraví její duše
když lék ten pravý bere po kapkách
alespoň jednou denně v myšlenkách




Láskou se léčí nemá strach
že by ji někdo mohl přistihnout
při podivných hrách
jen s živou představou




Nadějí touto ožívá již po staletí
duše Bílé paní a bolestí už ovládaná není
když ve své duši poklad chrání
nejtajněší přání milovati navždy

toho co v jejím srdci zapálil
oheň lásky a bez přestání
když už hoří
nic ji neumoří
k smrti

která není nic než
vyléčení od bolestí
k níž nás hříchy nutí
ale v odpuštění ta bolest
navždy z duše zmizí


Když Lásce Hradní paní
dovolila vstoupit k sobě do komnat
které jsou navždy plné světla
a v srdci svírá duši kterou
vždycky milovati chtěla



Pak žádná bolest ani smrt
nemá nad ní moc
Všechno je možné v rukách Lásky
i uzdravení dosáhnout

Láska a štěstí
jsou léky na bolesti
Touha nás vede skrze strasti
do Hradu ze slov

a kdo se nedá zmásti
vezme si pár kapek
jen tak na jazyk
a pocítí hned úlevu



kterou ta slova plná štěstí
sdělují i když já dát nic nemohu
jen vnímat jemné pnutí
v srdci které nutí

přijímat všechno
z Něčí ruky
která mou duši chrání
od těch strastí kterými procházím