Pohádka Lásky

13. října 2014 v 11:02 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní

Bylo nebylo.
Za devatero lesy, za devatero horami
žila byla jedna malá dívka, co od malička snila
o teplé náruči, která hýčká ,
o dlaních, které hladí od rána do večera
Snad myslela na maminku a na tatínka.
Později, nač každá dívka myslí?




A v dlaních svírala
jen čtyřlístků lístky.
V trávě když hledala štěstí
a na sedmikrásce
trhala kolem středu
okvětní lístky,
co o lásce vědí všechno.



Život plynul v nostalgickém smutku
a plná úzkosti a strachu žila
že už nepotká toho mladíka
kterého ve snech zná jen
jako starce s laskavým pohledem
Anděla Strážce.

Na svojí cestě za Láskou
a v mysli s věčnou otázkou :
Kam podělo se štěstí ze sna?
Pod tíhou všedních starostí
zbylo jí v kapse už jen kousek radosti .

Ve vlasech kreslila šeď podzimu.
Ze srdce vzala barvu rudou ,
tu co se dává na listy ,
co se chystají
sklouznout z větví k zemi.

Na vlasy vtiskla pečeť Lásky.
Do srdce vložil jiskru vánek.



Pohádku Lásky nad údolím
vypráví mi mraky,
když za lesem si žije ten ,
koho chci od svých dětských časů
nechat hladit svoje vlasy

a otevřít mu oči
které tak rád zavírá ,
aby mne ve snu mohl spatřit
jako svou lásku,kterou vždycky chtěl.

Všechno je jenom pohádka .
Sen pro toho, kdo svědomí chce
míti sám před sebou čisté.
Sny může snít si dál ,
ty přece nikdo neuchopí.

Jen nevím,
proč můj milovaný nepochopí,
že celý život chci to stejné
a když mne potkal doopravdy ,
proč mám zůstat navždy
pouze jeho snem?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama