Říjen 2014

S křížkem po funuse...

13. října 2014 v 13:42 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky


S křížkem po funuse
má každý chytrost v puse

Na hromnice o den více
Kdo by chtěl být v jednom kuse

stále v jednom stejném dni ?
Hned jak probudí se změnit cokoli?

Kdyby tenhle den se stále opakoval
Nač by vlastně mělo smysl žít?

Kdo by chtěl být mrtev
stejně ráno zase by se vzbudil

Pak by každý přišel na to
že sám sebe může změnit

Od toho je život věčný
Který začne hnedle narozením





miminečka do světa z lůna matky
co mu život dala jednou pro vždy

Narozením začíná se věčnost žíti
Duše ukrytá je v těle z masa kostí

a na všechno nové hledí
vždy očima malých dětí.




kdyby to šlo na jeden den změnit
nevím zda bych chtěla

být dospělou ženou plnou moudrosti
Kdo jen snědl všechnu vtipnou kaši

kdo má recept na každičkou situaci
ve svém životě?




Moudrost není v hlavě psychologa
ale v našich srdcích

Než se země kolem Slunce otočí
Podívám se sotva do zrcadla

na své obočí.


Pohádka Lásky

13. října 2014 v 11:02 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní

Bylo nebylo.
Za devatero lesy, za devatero horami
žila byla jedna malá dívka, co od malička snila
o teplé náruči, která hýčká ,
o dlaních, které hladí od rána do večera
Snad myslela na maminku a na tatínka.
Později, nač každá dívka myslí?




A v dlaních svírala
jen čtyřlístků lístky.
V trávě když hledala štěstí
a na sedmikrásce
trhala kolem středu
okvětní lístky,
co o lásce vědí všechno.



Život plynul v nostalgickém smutku
a plná úzkosti a strachu žila
že už nepotká toho mladíka
kterého ve snech zná jen
jako starce s laskavým pohledem
Anděla Strážce.

Na svojí cestě za Láskou
a v mysli s věčnou otázkou :
Kam podělo se štěstí ze sna?
Pod tíhou všedních starostí
zbylo jí v kapse už jen kousek radosti .

Ve vlasech kreslila šeď podzimu.
Ze srdce vzala barvu rudou ,
tu co se dává na listy ,
co se chystají
sklouznout z větví k zemi.

Na vlasy vtiskla pečeť Lásky.
Do srdce vložil jiskru vánek.



Pohádku Lásky nad údolím
vypráví mi mraky,
když za lesem si žije ten ,
koho chci od svých dětských časů
nechat hladit svoje vlasy

a otevřít mu oči
které tak rád zavírá ,
aby mne ve snu mohl spatřit
jako svou lásku,kterou vždycky chtěl.

Všechno je jenom pohádka .
Sen pro toho, kdo svědomí chce
míti sám před sebou čisté.
Sny může snít si dál ,
ty přece nikdo neuchopí.

Jen nevím,
proč můj milovaný nepochopí,
že celý život chci to stejné
a když mne potkal doopravdy ,
proč mám zůstat navždy
pouze jeho snem?


Znamení kapesníčkem...

11. října 2014 v 21:16 | Iveta Bernadeta Marie |  Na Hradě ze slov

Na kapesníčku jedna řasa zůstala
i žena dle svých zvyků je ta co čeká
na rytíře
aby mu kapesníčkem zamávala tiše
Jemně ho drží u oka a vnímá jeho pohled
který se zdá až příliš na její křivky zaměřený




Však přirozenost mužům velí
představit si ženu na posteli
jak vzdychá bez svých kapesníků
a bez zbytečných vzlyků
a oni jsou jediným něžným potěšením
té kterou vroucně touží sevřít v náruči




Hradní koupel

11. října 2014 v 19:16 | Iveta Bernadeta Marie |  Na Hradě ze slov


Koupání večerní na hradě v koupelně parní
v dřevěném sudu na kyselé zelí bílá paní život marní
a poslouchá jemnou hru mýdlových bublin na své kůži
A kde jsou plány na líbání celé noci?
Kde nekonečná pohlazení která dnem i nocí
Lásce schází když paní z hradu nevychází?




V mýdlových bublinách plných průsvitna a čistoty
dívám se jak se touha rozplývá v polici na kompoty
Na hradě ze slov plynou koule z mýdla vzduchem
Pára se všeho zmocnila jak mlha nad lesem
a já si dřímám v koupeli plné kouzel z mýdla




Ta tam jsou plány prostá přání z bublin
co zdála se krásná
a leskla se jako drahokam
Je pomíjivá mýdlová bublina
tak jako sen rozplyne se zrána
a bílá paní radši z koupele plné mýdla vychází
aby se zahalila do bílých pláten
která jemně chladí




Po horké koupeli ještě na stoličce dřevěné zůstat posedět
Taková malá hradní sauna rozlila se po těle
Venku už podzim fouká
Tak prosím na chvíli
za dveřmi koupelny
se mnou postůjte...



A koupel plná snů a bublin které vzduchem plují
a hrají všemi kouzelnými spektry
v záři hradních svící
pomalu vypuštěna odtéká dolů do sklepa
kde ještě může kalná vtéci zpátky kamsi do podhradí
a splynout s vodou v příkopě


A blázen...

11. října 2014 v 17:29 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní


A blázen zatím si láme hlavu nad tím
co si počne s plány hradní paní
které jsou prachem dávno pokryté
Čas stále plyne jako by nikdy nemohl se zastavit
To jenom srdce dotluče jednou
svou monotónní skladbu bubnů
a zastaví se na poslední lince hradních písní
a vytržený lístek z bloku
poletí vzduchem jako lehkovážný mladík
ke své slečně
co bez přestání
svírá v dlani
pírko bílé holubice


Potichu

11. října 2014 v 17:18 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní


Potichu padá lístek po lístku ke tvým nohám
a všechna moje slova k tobě se snáší
jak křídla opuštěná nad prázdným polem kroužím
a nenacházím nic než smutek prázdno
co nezaplní chladné stěny jen oheň který
v kamnech hoří může zahřát zkřehlé dlaně


Otvírám náruč svou jen z bílých oparů ji tvaruji
a v dotecích nejjemnějších usínám s tebou
v myšlenkách neustálých jako dech co zatím
udržuje tělo živé přísunem kyslíku do srdce
se nadějí z lásky hladím a udržuji křídla v letu
nad propastí času co už nic neznamená
když v dlaních mých je jiskra skrytá v lucerničce
mého srdce a plameny čisté ti prosvítají stále
mezi prsty když mne hladíš zrána
přes den navečer i uprostřed noci
neviděn v podobě létavic touhy snášíš se ke mně


ŠNEČÍ OSUD SLIMÁKŮ

9. října 2014 v 5:00 | Marie Bernadeta |  O zvířátkách




Šnečí osud slimáků

U cest stály
němé skály
a na nás se tiše smály

Máš mě rád či nemáš?
Budeme se hledst!

A jak roky plynou
vidím že jsi s jinou



Moje srdce pláče steskem
za tvým jako za paprskem

Jsi mým Sluncem jistě
Nemohu tě nechat promiň
v náruči tvé drahé ženy
Víš že před tím něž ses zhmotnil
žes mi svatosvatě slíbil
že mi řekneš za padasát roků:
Sále tě mám rád!
Chtěl jsem na tě čekat
ale sám být celý život
to jsem nevydržel

Řekneš svojí ženě
po třiceti letech :
Díky za vše moje milá
ale ta co na ni čekám
před rokem se navrátila




Tak ti tady nechávám
jenom prázdnou schránku
Ničemu se nediv
Jsem v podobě šneka
čekal na milenku
až si za mnou za padesát roků
pěkně bez okolků
doleze jak slimák




Jak jsi zvyklý
za ty roky
schovávat se do ulity
nikdo z blízkých tvojich
asi nevšiml si
že ty nejsi opravdickým šnekem
že máš na sobě jen převlek
ale jaks´ mě loni viděl
Ten večer sis řekl:
To je ona a tak ses pak
jak jsi usnul z té ulity svlékl

Nejsi šnekem
se svým věkem
Za rok a tři měsíce
ještě ani za ruce
se nedržíme tak
vidím že jsi slimák

když jsem totiž
po devíti měsících
Víš že všechno trvá...
konečně ti brnkla
ty sis pěkně pospíšil
Hned jsi mi ty telefony zvedal
Konečně ti volám
Jak se máte milý pane
Proč si pořád vykáme?

Hraješ se mnou komedii
Řekneš honem
že se spolu sejdem
dneska ráno o páté
a protože zase jako slimáci
sejdeme se v lese
nejspíš zjara napřesrok
někdy v tomto čase
možná ale odpoledne
hned jak oba dolezem...



Na Můstku

8. října 2014 v 18:31 | Iveta Bernadeta Marie |  Ze zámoří



Na Můstku v kapitánské čepici
stojí ošlehaný muž
Už vody brázdí nejmíň rok
a pořád není v dohledu už břeh

Dívá se do map tajných ostrovů
a kuje plány jak vykopat poklady
aby ho nikdo nespatřil
se mu těžko podaří

Pak ale jednou přece přestrojen
za vyzvědače popluje na lodi cizí raději
než by svou tvář i úmysly prozradil
raději čeká až se vrátí ke břehu
a v převleku se jednoduše vydá
znovu k vytouženým ostrovům

Na moři lásky pluje loď
já trosečník jsem na voru
Ach kapitáne prosím
lano ke mně hoď i s kruhem

Na loď svou vytáhni mne hned
A na ty krásné ostrovy můžeme se vypravit
až doplujeme tam kam chceš
v převlečení spolu


Na schovku

8. října 2014 v 15:28 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky


Na schovku si budem hrát
ty jdi pykat a počítej do sta

Už máš dávno padesát
a já bych už na schovku

prý neměla hrát tak tu stojím
za tebou a nevím si rady

Volám na tě ty mi odpovídáš
Ale stojíš ke mně zády

Odkryj oči a ty počty
v půli skonči Nemá cenu čekat ještě

Kdybys chtěl počítat ještě jednou
možná bys tu mohl zkamenět

Na sochy si hrát nemůžem
Jedině kdybys chtěl koupit

v jednom malém výprodeji
sochu plnou soli

neboť jestli nejsi slepý
já tu pořád jak solný sloup stojím



Krtek

6. října 2014 v 12:02 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku


Znáte jistě pohádku
o maličkém krtku
Který snil si o kalhotkách
když měl věcí plnou díru
a neměl jak věci pobrat

Nejdřív hleděl na ty věci
pak si náhle uvědomil
že mu chybí kapsy
neměl velké plány
jenom potřeboval
někam věci uložit




Tak hned začal jednat
vyptával se kytek lnu
co má dělat jak se starat
Pilně běhal zaléval
a odháněl brouky
Pak když sklidil
vzal si podíl za lnu

Čáp mu stonky nalámal
Ježek vyčesal
Pavoučci mu nitě usoukali
mravenečci plátno tkali
borůvky mu barvu daly
a pak milý rákosníček
když rak nastříhal
kalhotky mu spíchl




Z toho plyne poučení
kdo ví co chce a co potřebuje
nač jsou dlouhé plány
jednoduše suše
dej se do práce !

S chutí do toho
Půl je hotovo



Načpak chodit
kolem horké kaše?




Krteček má kapsy svoje
V zrcátku se shlíží
Jak mi sluší kalhotky a
ty věci v kapsách uložené
to se jen tak neuvidí!


( Dospělí si jistě taky
poučení z toho vezmou
A jen tiše neprozraďte zatím
malým dětem
dvojsmyslnost pohádek
když si krtci malým rýčem
do zeminy kopou...
a v chodbičkách různě věci
do kapes pak milý krtci
lehce uloží si)

Hvězdička

6. října 2014 v 10:06 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku


Hvězdička z nebíčka
Do dlaně padá
Svítí jí očička
poklonu skládá

Růžový jazýček
a vůně žvýkaček
To mám tak ráda
Když hvězda hřeje mi záda

Hoří jak ohníček
v očích všech dětiček
I k nám se sklání
Básničku píšu na počkání

O hvězdě která padá z nebe
O hvězdě kterou myslím tebe
Zlobivá holčička
a trochu sluníčka

Spadlo mi do dlaní
jak hvězdný prach
Udělám kuličku
a milou hvězdičku
lehce ti přebarvím
na modrý nach




Do čtyř

5. října 2014 v 13:26 | Iveta Bernadeta Marie |  Rozpočitadla


Nikdo neví o co jde
tak si radši zaleze
někam do postele
nebo sedí na křesle
pěkně pohodlně

Od toho je neděle
aby člověk mohl odpočívat
na všechno se vykašlat
úkoly si nechat na pondělí
až se trochu zmátoží
z toho co měl k večeři




Jedna dvě tři čtyři
Kdo to ke mně míří?
Jsou to čtyři mušketýři
pod nosem si hladí chmýří





Morčecí láska

5. října 2014 v 10:37 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách


Platonická láska
na mne mlaská

Hladová tlamička začala pískat
Morče chce mrkvičku v tlamě vískat

Jak uslyší igelit ve spíži zašustit
zakřičí na nás že chce jíst

Morčecí platonické touhy
znějí jak pískot pouhý

Jablíčko na chvíli touhy uspokojí
Pak ale mrkvičku když nedostane

Dál platonicky po ní touží
s pískotem asi nepřestane






Křeček

5. října 2014 v 10:15 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách


Křeček visí na provaze
kdo se diví té odvaze
může jistě taky vědět
že mu nesmí tlapka službu vypovědět

Ale kdyby pustila se tlapka
něžně jistě odhopká
ještě nožky malé drápky
zvládnou viset za provázky

Z výšky někdy každý sletí
Na křečky si hrajem jako malé děti
chytáme se za provázky tužeb
někdo visí za tlapičku
nad zemí jen kousek
Kokněte se na tlamičku
Je to malý fousek



Připravený malý křeček
to už není žádný přeřek´!
Na golf si dnes vyrazil
Soupeř nikde Kdo by křečka porazil?

Míček čeká na odpal
pouze v mysli
jemně kreslí
na křečkovi každý sval


T - Rex

5. října 2014 v 10:02 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách

T- Rex

Zuby cení
nebezpečný není
vždyť je jenom z plastu

Dítě děsí svými křiky
čeká na reakci

Je to jenom hra
na malého obra

který v rukách fantazie
v dětských myslích
stále žije


Na žabku na čápa

5. října 2014 v 9:50 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách

Zpívám tiše jak žabka v břiše
Zpívám a dívám se na to jak dýše
tvé tělo z čeho je živé a co by chtělo
Klapy klap dělá čáp
skrýt se pod okap
vyjde snad

Pod střechou domova
Nikdo už neklová
jen tahle představa
na žabku na čápa
maličká obava
ještě my v mysli zaplála

Třeba když vyjdu ze dveří
hop a skok přes příkop
tak ve tvém zbáčku
můžu se ocitnout
jak ryba na háčku


Platonicky

5. října 2014 v 9:37 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách


Platonicky ve svědomí
kdekdo malé myšky loví

Malá ryba taky ryba
Někdy tohle není chyba

obírat se myšlenkami
které hladí neviděny

pěkně z výšky malé myšky
které o tom ještě neví



Podle meze

5. října 2014 v 9:30 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách

Podle meze něco leze
Lidi koukněte se!
Leze z lidí co se stydí
jejich vlastní svědomí




Vypadá jak malá myška
nebo jako malý had
Had ten myšku dá do bříška
myška koukne na kulíška




Může si to holka vůbec rozmyslet ?
Buď se nechá hadem spolknout
Nebo když nebude otálet
může se od sovy nechat chytnout




do zobáku který trhá tělo na kusy
Když se ale utéct pokusí musí uniknout
Není nikdy zaručeno že jí do pusy
může ještě někdy zrnko rýže spadnout

Had se plazí po břiše
a myšička v kožiše
otočí se svižně na patě
a už mizí z braborové sovratě

rovnou do díry
kašle na výry
Má své manýry
Zítra půjde asi na sýry



Z bláta do louže

4. října 2014 v 17:18 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky


Z bláta do louže
komu neklouže
asi tahle cesta
která vede z města
do háje

Z bláta do louže
chtěla jsem skákat
to se nemůže
ženáče do své náruče
vlákat

Z bláta do louže
kdekdo skáká
A kdo nemůže ten jen kdáká
že z města do vesnice
je to dálka

Co bych si pomohla
kdybych ti nemohla
ani zavolat
Co bys mi udělal
kdybys tu louži nehledal
asi bys do háje
nikdy se beze mne nedostal


Leje

4. října 2014 v 17:10 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky





Leje leje leje zle je
Kapky deště kreslí ještě
louže na koleje
Někdy taky nějaké ty mraky
prosviští jak vlaky
co si jedou bez zastávky

Žádné další čekání
ani drobné váhání
už mi smutek nevhání
do mých očí které hledět nestačí
na to množství krajin vezdejších




Míhají se jenom z oken
a já dobře vím
že se nikdy nezastaví
dokud nebude vlak v háji
jako všechno kolem




Burčák

4. října 2014 v 16:43 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky

Klady hlady chtěly na poklady
Do nálady když se pohádaly
do sklepa se vkradly
aby násávaly kradly
ve všech koutech hradních



Veslovaly pádly a se dvěma madly
v rukách sládly jako jablka
Do polic horních ve sklepích sáhly
dvě ruce plné ovoce
Na oknech žaluzie stáhly
a v potoce na ryby nedosáhly
ruční sítě které kladly
jako pasti celé měsíce


El

3. října 2014 v 22:17 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky


El je dobré písmeno
Poběž honem Mařeno
posbírej to písmeno
co ti visí na šňůře
jako plenky běloučké



Na el láska začíná
na el lenoch proklíná
svoji tvrdou postel
Když se z lůžka nezvedá
protože je líný hnout se z místa
aby se snad na maličkou chvíli
taky neunavil

El je malá hokejka
chybí jedna kopjejka
Ruská trojka
Švédská holka
Kdo se v tomhle může vyznat?



El je láska platonická
taková se teprv chystá
zaútočit hokejkou
přímo do branky

Na tenkém však ledu
nejdu pro koledu
Nebudu tu riskovat
že se propadnu
rovnou do pekla



Pokladnička

3. října 2014 v 21:39 | Iveta Bernadeta Marie |  Záhady na Hradě ze slov




Prasátko se zalesklo
když se dneska zastesklo
jeho bříšku po zlaťáčcích
které nemá chudák kde vzít
nahoře je sice dírka
ale dole velký zámek
upevněn je na pašíka




Kdo by chtěl ty prachy vyndat
musí s pokladničkou mrsknout
svižně o podlahu kluzkou
a pak v střepech budou se mu lesknout






penízky co někdo střádal
do pašíka v dobré časy
Kdo by hádal
že mi zšednou vlasy ?




Pašík kouká a je tuze smutný
Láska romantická platonickou ukončí
Hned jak tělo pašíka rozpadne se v prach
na podlaze v hradní místnosti
Prase bude na střepy
ale stesky zmizí




Hmoždíř

3. října 2014 v 21:08 | Iveta Bernadeta Marie |  Nesmysly



Pálí dobré bydlo
aby nevystydlo
držím v ruce trdlo
Zrovna ve mě hrklo
Oko na mě mrklo
a mléko se zdrclo





Parné léto už je v háji
Žádné lásky jako v máji
Každý svoje místo hájí
o zážitcích letních bájí


Mně je trochu smutno
a když černé sukno
jako v ústech sucho
ticho objímá mi ucho




Pokládám si do mechu
tuhle malou neplechu
vytvořenou z přeslechů
malých pospěchů




Zajíček v své jamce
Pepř se solí v slánce
V očích zhaslo slunce
kdo mi chytí sumce?




Netopýr a granátové jablko

3. října 2014 v 20:41 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky

Pak pak pak
jako drak
položím se naopak
hlavou dolů budu stát Tebe objímat

Koulelo se koulelo
ale pak si namlelo


Kankán

3. října 2014 v 14:12 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky

Na kankán si nožku zvednu
s druhou nohou ani nehnu



Hopsa hejsa do Brandejsa
píšu psaní od rorejsa

vezmu hřeben s tvarohem
a už mizím za rohem

Koblihy mám ve tvářích
Lišák se moc netváří

kde jsi byla moje milá
že ses celá rozzářila?




Na povětří
to mi svědčí

Beru svoje pometlo
Už se mi to popletlo


Pro marody

3. října 2014 v 13:57 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky


Hajdy hajdy na kutě
kolem plují bílé labutě

Pod peřinu zachumlat se musí
každý koho rýma s kašlem k ránu dusí




Podzim už je tady s dýchacími neduhy
A kdo nechce marodit podívá se do duhy

Koho rýma s kašlem do postele sklátí
ten se musí v teple lásky potit

Prolévat se čajem z bylin
a těšit se až vyskočí z peřin

jako řípa ze země


Rytířská statečnost

2. října 2014 v 20:44 | Iveta Bernadeta Marie |  Na Hradě ze slov


Na hradu mají špatnou náladu
Rudý rytíř dal si právě pod hlavu

velkou hroudu bláta místo zlata
Teď ho bolí za krkem musel totiž úprkem

bráti roha před vlkem který ho chtěl roztrhat
když vykopal poklad skrytý mnoho roků




ležel u kořenů němoucího stromu
co se skláněl pokorně a shlížel se ve vodě

Břicho jako na vodě není vůbec v pohodě
Popadl ho amok a trochu se namoh´



Když ten poklad v hrnci starém
chtěl v předklonu z jámy vyndat

ouha ruplo mu však v zádech
jako by sto hromů a pak jeden nádech

dal mu velkou práci do lůžka se dobelhat
Teď se bude z toho léčit tak nejméně týden

Mezitím ten hrnec v jámě kdesi leží
a divocí vlci hlídají ho v noci vyjíc na měsíc




Když pak rytíř zrána procitne
hlavička ho bolí bezcitně

Neměl léčit neduhy tolik pálenicí
Na tváři má bláto a ten zmatek v srdci




Příště nech své strachy v kapse Pozvedni svou pochodeň
a vlky co po pokladu lační jako odvážný rek zažeň



Slovní hříčky jako příčky

1. října 2014 v 8:18 | Iveta Bernadeta Marie |  Záhady na Hradě ze slov


Slovní hříčky jako příčky
použiju k lezu do přívozu

Už si sedím pod plachtou
a vyrážím skryta za tebou

Koník táhne vozík
Z okýnka tě vyhlížím

Jedna noha ale ouha
druhá zůstala mi vězet

někde pod sedadlem
Kdo se bojí nesmí do lesa

A jak do lesa se volá
tak se z něho ozývá




Budeme hrát na ozvěnu
Budu dneska mlčet

a ty odpovídat tiše
aby nemoh´ nikdo odposlouchat





tyhle tajné verše
které zahaluji dávnou historií

Bílou rouškou obalím ti ústa
a předtím si kapesníček

do éteru trochu namočím
Pak s prstíkem na ústech

s tebou jako s hračkou zatočím
Uslyším jen tichý vzdech

Prásknu do bot ve svém voze
otočím se v úbočí




Abys mi hned na poprvé
neřek´přímo do očí


že mě nechceš
nikdy ani vidět