Červenec 2014

O. K.

15. července 2014 v 8:27 | Iveta Bernadeta Marie |  Na Hradě ze slov

Na hradě ze slov ošklivé káčátko se procházelo
Sotva se vylíhlo z vejce už na něj všichni na dvoře řvali :
Ty líné tlusté káče ! Kde se loudáš ?
Jsi poslední v řadě tak si pospěš !
Jdem se koupat A když oschli
hned vydali se nazpět k statku
blízko hradu ze slov


Kačátko jenom píplo: Dobrý den
To bylo všechno a snad si nikdo nevšiml
že bylo strašně smutné
protože nesmělo vybočit z řady
ostatních sourozenců ze statku


Já jsem ho potkala to káče hloupé
Těším se na jeho skrytou krásu v stáří
Protože s věkem se blíží čas kdy do krásy
vyroste nad všechny nevlastní bratry
a bude moci vzlétnout k Nebi
aby se vrátil mezi ty kterým podobá se tělem i duší


Koroptev

15. července 2014 v 8:07 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách

Na hradním nádvoří koroptve večeří
Ta jedna bláhová se blízko procházela
a služebníček hbitý na nic nečekal
Tu hloupou koroptvičku chytil


Jen tak do rukou
Mávala křídly Zobákem bušila
Nic nebylo to platné
Kuchař jí prostě zakroutil krčkem


Opařil v kádi a oškubal
A už ji na rožni opéká
Byla jsi koroptvičko hloupá
Dívala ses příliš zblízka

lidem do oken


Vliv doby na obrazy

5. července 2014 v 21:41 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní

Vliv doby na obrazy hradní
dá se říci se tu ztrácí

Spíš je mi inspirací věčnost
která hrady udržuje při životě

V myslích lidí všech dob v té době minulé
i v přítomnosti a dál se nese jako holub na anténě


vzduchem k nebi aby se dal přečíst
příští generaci která stejně
jako ta předtím hledá klíč ke štěstí


a Hradní paní která písně zpívá
a ti co ji čtou dobře vědí

Že jenom láska je ten klíč
který všechny Hrady ze slov otevírá je staví


a dál vyšňořuje až k dokonalosti
kterou se láska čistá pouze chlubí

Vliv lásky hradní paní už je znáti
Vždyť v myšlenkách svých postavila hrady


které už nevymaže nikdo z její mysli ani z dlaní
Které chtěly dotknout se lásky čisté zlehka


jako bílá holubice kterou nakreslilo samo nebe
nad střechou hradu z jejích písní


Večery na hradě

5. července 2014 v 20:10 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní

Večery na hradě bývají ponuré
Kdo chtěl by do dálky poslati psaní
Ten musí počkat až počasí se spraví

Nad hlavou hromy a blesky proudy vod
Nikdo je nezadrží když pláče lodivod
který se navrátit smí na břeh


k majáku jen na chvíli krátkou
Nesmí se vzdálit pryč ze svého místa
Jinak by byla to zrada jistá

Tak paní na hradě sedí s kapesníkem
ve své ruce a slzy utírá si lehce

Pod slzou skrývá úsměv ve vzpomínce
na rytíře svého srdce kterého obejmout
na chvíli kratičkou směla