Červen 2014

Na hradě

26. června 2014 v 0:04 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní

Na hradě ze slov je ticho
Prázdnota objala vše vůkol
Chybí tu postavy dávné
Chybí tu úsměvy a chybí slova

Všechno je nějak smutné
Déšť spláchl plány a odbarvil
rudé sukně na šedivé
Někdo si z oka stírá slzy

A někdo dávno oči zavřel
a nechal duši z těla plouti
Tak Hradní paní je jen stínem
Bez lásky nechce žít nic ji netěší

Ten lokaj cizí mlčí jak zařezaný
a ona odvážná vůbec není
Hloupě si připadá jak stará
naivní husa co uvěřila

Vlastním snům které se vyplní
až v příštím životě na jiném Hradu
a v jiném těle a v jiné době
Tak tady bloudí jak bez duše

Jen prázdná obálka bez doteků
zůstala sedět na židli
u vyhaslého krbu
a duše letí jak motýl

Pryč jinam do jiné doby
tam kde jsi se mnou
Ty na koho čekám
více než čtyři desetiletí

Snad k tobě doletí
má duše smutná
a v objetí černé tmy
ti tuhle píseň položím
vedle tvé hlavy na polštář


Hlasy v hlavě Hradní paní

17. června 2014 v 11:02 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní

Hlasy v hlavě Hradní paní
zaznívají denně :
Jsme staré vzpomínky
na setkání v jiném světě
a upletené v dávné historii


Sen krásný
pohádky dávné
o lásce která byla
jen v hlavě
a srdce Hradní paní
okouzlila navždy


Až rozjede se kočár černý
Já vezmu sebou polštář snů
a Tebe Lokaji si vezmu s sebou
jak růži usušenou
Jak vzpomínku na hru světel


a den v mém světě začne nový zas
Po noci ráno vstává
Den konce nemá ve mně a v tobě
Dokud se nesetkáme
v hrobě


Hlas tvůj provází mne v mé hlavě
doznívá věta právě
ta co jsi vyslovil tajně
jen ve snu když oči jsi zavřel
a nechal v sobě plynout
moji touhu býti s tebou


Bojnický zámek

17. června 2014 v 10:46 | Iveta Bernadeta Marie |  Hrady

Bojnický zámek

Bojnický zámek
Bojnický zámek
Bojnický zámek
Základní informace
ZeměSlovensko Slovensko
Vystavěn12. století
Zničenvyhořel 1950
Zrekonstruován1950
Slohneogotika
ÚčelŠlechtické sídlo
Zeměpisné souřadnice48° 46′ 48″ s. š., 18° 34′ 39″ v. d.
Bojnický zámek
Fire.svg
Bojnický zámek
Bojnický zámek je romantický zámek, s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří. Je postaven na travertinové skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad s třemi nádvořími. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku.[1]

....


Fakta jsou fakta
Ale kdo se v tom patlá
Stejně mu v ruce zůstanou
pouze informace


Lepší je nechat působit
na duši vlastní obraz
a ten vyjádřit osobně slovy


Kdo kráčí do pohádky
a staví si vzdušné zámky
to je můj člověk
ten ať si vezme deku a ustele si
na hradu Bojnice se mnou


Pod kouzlem večera
a světel kolem
V duši se rozsvítí obraz
všech vzpomínek v nás
na všechno krásné


Ve dne pak do zámku vzdušného vejít
někdy je zklamáním
a někdy zas příjemným překvapením
že všechno skutečné je z hmoty
tak jak má být


A kouzelný je vždycky pocit
když hra se světly
nám kreslí v duši obrazy


Každý má možnost něco zažít
uprostřed fyzického světa
najít ta správná slova
a do obálky polibku je vložit



Ťap ťapi ťap !

16. června 2014 v 11:14 | Iveta Bernadeta Marie |  O zvířátkách

ŤAP ŤAPI ŤAP
Chňap chňapi chňap

Pst držím si prst u úst!
Zavolej zavolej buď otrlej

Už nebuď hloupý
a konečně něco řekni

Já čekám v díře jak víš
jsem totiž stará myš

Jsem trochu tuhá
budeš mě muset dlouho žvýkat

Ale než si mě sníš
můžeš si se mnou chvíli pohrát

Budu tu čekat a vařit kaši
pro svoje malé myšky

Čekám tu dneska
Tvá šedá myška


Mlsný kocour

16. června 2014 v 11:01 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky

Píšu ti věty
Maluji slovy

Na svoje hradby
dávám kameny

Do příkopu
liju vodu z hrnců

Jak navařím
tak to dávám na talíře

Tak jez už
ty mlsný kocoure!


Dělám ti chutě
Lepím si perutě

Pěstuji kytky
a jejich vůní
tě svádím


Píšu ti dopisy
básně a vzkazy
na zdi všechny

Talířky už mám na stolečku
Tak se mi ozvi a mňoukni mi
pod okýnkem aspoň v noci
Nebo dnes v poledne

zakřič pod stromem
mojí lásky
Já sedím na větvi
Tak dávej pozor
kdybych z ní spadla až
o půl třetí !


Dopis Hradní paní cizímu lokajovi

9. června 2014 v 14:05 | Iveta Bernadeta Marie |  Písně Hradní paní

Píšu ti lokaji cizí
píšu ti denně dopisy
o tom že Láska je ryzí
jako zlato na tvém prstenu
co nosíš třicet roků
na jednom prstu levé ruky


Té co jsi před lety slíbil věrnost
jsi věrný až dost
Já bloudím hrady ze slov
a jako bílý stín vzpomínám na minulost
Kdy jsem tě zahlédla v podhradí s ní
s tou které dal jsi slib
a se kterou žiješ v manželství


Jsi lokaj cizí sloužíš jí jak
tupý osel pánovi
co ho krmí mrkví


Barvička rudá
mrkvičková
je tvoje oblíbená

Tak dnes ve čtyři odpoledne
hodím si paruku barvy rudé
a sejdu z Hradu do podhradí
tvého města a budu doufat


že tě aspoň potkám
a kočímu nařídím
aby na chviličku zastavil
tam u nádraží tvého Srdce
věrného lokaje a osla v jednom


Škůdce v podhradí ( Je to v kelu )

6. června 2014 v 21:05 | Iveta Bernadeta Marie |  Nesmysly

Dnes mi v hradní zahradě
přistál bílý motýl na plotě
Už mi sedí na mých
krásných hlávkách zelí


Mám takový pocit
když mi srdce buší
že ho chytím do svých sítí
Beru lapač a už křičím!


Milí braši tady straší !
Někdy mívám takový ten pocit
že ve věži mi straší!
Zastavil se tikot hodin
...


A já letím z podhradí
pryč rychlostí blesku

Štěstí bývá vrtkavé
Nikdo neví jistě
co si štěstí umane
Kde ho baví
tam se přistane


Prochází se pěkně tiše
v šatech bílých čistá duše
po svých hradbách vysněných
Bílá paní Hradní lehká jako papír
Létá si jak motýl bělásek


Byla kdysi asi
hloupou holkou Ančí
a nezbedný Pepík
rozšlapal jí košík

Tak se přišla pomstít
do mé zahrady
Nechává mi od larev
celé zelí zničit


Milí braši
Komu straší
V hradní věži ?
Motýli mi zelí baští !



Chytání lelků

6. června 2014 v 20:31 | Iveta Bernadeta Marie |  Záhady na Hradě ze slov

Chtěla bych vědět
kdo vlastně na světě
cítí se šťastný ?


Ten kdo je mladý?
Kdo je zdravý ?
Kdo má prachy?

Po hradě ze slov
létají lelci
a já je chytám
promiňte mi


Nejsou moc velcí
asi tak centimetr
Možná to budou moli
Kdo ví a kdo mi
napsal tuhle roli
Stavitele ze slov ?