Před spaním

12. dubna 2017 v 20:31 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní




Před spaním


Když ráno protřelo si oči
a den se pohnul vřed.
Slunce se ještě v mracích točí
a vrabci kynou ze všech střech
svým švitořením štěbetavým.
Pak odlétnout je nech
a buď si mrakem tmavým,
z něhož mi slzičky jak hrachy
po saku šedém sklouznou
z pod tvých dlaní,
co vzdáleně mne hladí.

Pod závěs tmy si oči skryju
a do tvé mysli vryju
pár slov, co necháš plynout tiše
do svého srdce tajné skrýše,
kam posílám ti vesla,
aby ke mně tě blíž nesla
a křídla, která nemám,
dál v blízkosti tvé hledám.

Už je mi dlouhé čekání,
však doufat mi nic nebrání,
že jednou naše setkání
nás jistě oba naplní
až po okraj všech tužeb tajných,
co zatím jsme si ukryli
do hradeb v mysli starodávných.


 

Hradní paní

30. března 2017 v 21:52 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní





Hradní paní


Do bílé vlečky ukryla svůj sen
a dál- li kráčí jen
prochází se stíny puklinami
a vlečku svoji nechá splynout
s hradní věží
v níž sny své tajně střeží
a dál je drží na otěžích
jak koně čtyři splašené



Do vrby šeptá ještě přání tajná
že zítra bude v stínech tichých
kreslit ve své fantazii do zámeckých zdí
pár rozesmátých chvilek
co zbyly zimě z bílých sněhuláků
a vetkaly se v bílé zvonky
baculatých bledulí
co utírají každou slzu
z rozkrojených cibulí
do vlečky naší Bílé paní
co má dnes jistě lehké spaní
a když probudí se vprostřed noci
dál bloudí parkem bez pomoci



Dolů po schodech

30. března 2017 v 21:36 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní


Dolů po schodech

Když po zámeckých schodech
sejde bílá paní s vlečkou
ocitne se v parku plném bílých květů


Když počítá je na prstech
snad mohla by mít tisíc rukou
a v starých chladných zdech
probouzí se jaro co kreslí stíny
i odrazy své jen tak v letu
zanechává ve vodě jak neslyšnou větu


Své starosti už plavat nech
a sevři v ruce probuzení všech
co věří na život a lásky něhu

 


Lásko!

25. února 2017 v 17:37 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní


Lásko, kde tě mám?
Jdu vstříc všem okamžikům,
příštím vteřinám
a s tebou stále zůstávám
a všechno po čem toužím,
ve svém srdci držím.
Vždyť Ten. kdo stvořil nás,
má v rukou všechen čas!



V objetí

24. února 2017 v 21:24 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní


V objetí

Mít tu moc s tebou být,
přizvat si na pomoc
tichou noc
a tajně se skrýt
do slov, v nichž můžeš mne objevit.

Netoužím po moci světské,
chtěla bych s tebou být
a hrát hry dětské.
Jak na sebe se nezlobit,
když jako hrad můj
musíš zdolán být.

A přece v myšlenkách
docela lehkých
s tebou si pohrávám
a ty jsi nestih odejít
z moci mých tužeb,
co můžeš skrýt
do přání být se mnou
dřív, než čas správný
pošle nám lístek,
abychom Hrad ze slov
pro Lásku odemkli
a mohli v něm zůstat
po všechna staletí
v jednom objetí.

Snění

23. února 2017 v 16:08 | Iveta Bernadeta Marie |  Hry a fantazie



Snění

Když nad ránem se sny nám zdají,
pak smysl vnitřní často mají
a čím se naše mysl obírá,
sen v obrazu nám otvírá.

Že sen je pouhý obraz
poskládaný do symbolů
a v duši malá nesnáz
plná vnitřních bolů,

si připouštíme málokdy,
vždyť sen je tolik nehmotný
a zapomenem s probuzením
na sen svůj za pár vteřin.

Vždyť snění
nic jiného není,
než vánek, tiché pohlazení
toho, co dnes není
v světě k dosažení.




Hry a fantazie zářivého ohňostroje

23. února 2017 v 15:42 | Iveta Bernadeta Marie |  Hry a fantazie


Hry a fantazie
zářivého ohňostroje

Anotace:

Když v jiskrách ve tmě
k nebi letí střepy světel
a náhle v záblesku jen krátkém
uvidíme obraz plný fantazie,
ohromeni něčím novým,
jsme oslněni lehce.


Do hvězdných her se vloží
naše probuzené oči,
co obraz krásný složí,
jenž mizí náhle do úbočí

a v proudu nových jisker
dál zataženi do sfér
si pocit barev vytváříme
a okamžik jen krátký
tím obrazem se potěšíme
jak vstupem do pohádky.

Hra světel zanechá v nás na chvíli
ten pocit co se nemýlí,
že všechno jednou pomíjí
a jeden okamžik vždy další zabíjí.

Jen do vzpomínek z oslnění
vždy na chvíli jsme zataženi
hrou světel ve své fantazii,
která nikdy nepomíjí.



Paví očka

23. února 2017 v 15:08 | Iveta Bernadeta Marie |  Hry a fantazie



Paví očka


Dnes do barev a fantazií
se paví očka v akváriu skryjí





A jako v šatech z plesu
tančí ladně
však nevydají hlesu
třebas na dně

Dál v modrých sukních plují
a žábry pyšně nafukují
a volánky jim modré vlají
v nich všechnu krásu mají







Uvězněni ve věžích

20. listopadu 2016 v 19:56 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní



Uvězněni ve věžích


Do kouzla starých hradů
dnes zabořím si bradu
a po těch starých schodech
zas nohu levou pravou kladu
S jablíčkem v dlani z našich sadů
vystoupám dnes hravě bez pádů
Ze slov mám v sobě vnadu
a láska není lehké duši tabu
jen neunese zradu
když za tebou se vzhůru hrabu
a jeden tichý povzdech
zanechávám na zdech
zchátralého hradu

Dnes bloudím jako duše bez těla
a mám i co jsem nechtěla
Pár zkřehlých plánů v dlaních
a s nimi pírko z holubičky
co už není

Už vzkazy tiché neposílám
Je ticho kolem hradeb
Jen do srdce se dívám
snad ještě oheň nevyhasne
když zvláštní pocit mívám
že čekají nás chvíle krásné
v nichž dopadne vše šťastně
tak jak bývá v pohádkách
co opěvují básně

A když vše končí ve věži
Kde nikdo mne už nestřeží
Ty tady stojíš s nohou v otěžích
a na štěstí už nevěříš
že stačí hledět k nebi výš
Tam chystáme se již
hned jak tou nohou udeříš
a svobodně si se mnou
tou mříží ve zdi odletíš!



Z hradeb

30. srpna 2016 v 21:21 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní





Z hradeb


Dnes na svých hradbách ze slov dlím
ta slova domovem jsou mým

Jen na povrchu oblečená prázdná gesta
z nich slušivá je jistě vesta

Však v nitru pouhé cáry vlají
Co z toho lidi vlastně mají?

Co dobré zdá se dnes
zítra už zarůstá zas vřes

a čím jsme včera žili
dnes zasypeme do mohyly

Kam pohlédneme dnes
vše zarůstá jen les

a zítra všude paseka
kde pluje pravda odvěká?

Co čeká vlastně člověka?
Krok do neznáma na který se
celý život každý načeká
Na hradbách ocitnem se
každopádně
a zcela nenápadně
zatroubíme na hlásné trouby
všechno do světa




Znamení

17. července 2016 v 19:01 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní



Znamení


Srdce když dává znamení
jdu tam kde život pramení

Jen v představách mne odmění
má bílá duše za snění

kterým se chytám tvého brnění
rytíři mého srdce co se promění

v tlukoucí křišťál řeky proudění
Zavírám dvířka příštích souznění

Do dlaní sevřených za setmění
Naději vzývám a stromy s větvemi

jsou němými svědky mého trápení
dokud nebudu průzračně čistá
jak srdce mého pravý krystal
pukne mi

Hluboko uvnitř starodávných hvozdů

17. července 2016 v 18:47 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní
Hluboko uvnitř starodávných hvozdů






Ode všech hradů
a ze všech míst světa
zní tóny pohrdlivých matek
co svoje děti za ruku už nedrží
co pustily je aby šly
kam samy dítka chtějí

Když oči zavřou
tmu už nevidí
a ti co pláčou
už se nestydí

Hluboko uvnitř
starodávných hvozdů
létají kulky smrtící
a roztodivné hlasy drozdů
hodují si na třešních





Jsi rytířem

9. dubna 2016 v 9:27 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní


Jsi rytířem

V mých vzpomínkách jsi rytířem mým
co při mně stále stojí ve své zbroji

Stojím zde pevně na pilíři víry svojí
odolám větrům i bouřím co přicházejí

Jsem pevným sloupem na nádvoří
mohutné stavby ve tvém srdci

které už navždy plamenem lásky hoří
jen skrytě jak v sopce dřímající

která až jednou probudí se
pomůže lávou vytvořit novu zemi

kde s tebou usadím se
a řeknu Lásko jen s tebou dobře je mi

U hradních sloupů

9. dubna 2016 v 9:18 | Iveta Bernadeta Marie |  Vzkříšené písně Hradní paní


U hradních sloupů


Dnes bílá paní vstala
a za oknem smutné nebe uhlídala
jen kapky vody cinkají do příkopu
a hradby ze studeného kamene
nechaly usnout vzpomínky vzdálené
na tebe

Holoubci smutně vrkali
svým monotónním hlasem
je třeba srdci vláhy
aby zas láska rozvila se

Proč jsi jen skrytý ve svém světě
a já zas ve svém hradu ze slov
mohu jen vroucně objímat tě
v myšlenkách pouze neustále
hledati ztracený náš domov?

U hradních sloupů stojím na nádvoří
a s hlavou v dlaních se mi dvoří
kapičky deště co vodu čeří
v příkopu vodním kde síly měří
s pevností země v níž všechny leží






Chmurná nálada

22. března 2016 v 22:06 | Iveta Bernadeta Marie |  Slovní hříčky



Dneska jemné zívání
nenutí mne do spaní

Nálada se ve mně strká
tma či světlo na mne mrká

Trochu štěstí trochu hádek
vystrkuju na ně zadek

ať mně plácne klidně něčí ruka
za to že jsem neposlucha

ale že mne zlobí chmurná nálada
ta každého někdy přepadá

Až vysvitne zítra slunce
zapomenem na hádky
a pryč budou plískanice
pustíme si pohádky

o tom že je láska trpělivá
a že všechno odpouští
na všechno zlé zapomíná
bývá v srdci pro štěstí



Odpočinek na listu

11. března 2016 v 13:32 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Odpočinek na listu



Po obědě odpočívá
zeleňoučká žába líná

Za bříško se drží slastně
vždyť je jí tak krásně

V rybníku je jídla dost
kdybys přišel jako host

můžeš jazyk vypláznout
a taky se pěkně vzdout!

Komu chutná všechen hmyz
spokojeně může číst

Leží se nám dobře
nad námi je modře

Koupel z nebe nevadí
na bříšku nás pohladí




Žába v dešti

11. března 2016 v 13:18 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Žába v dešti



Malá žába na listu
prodělává očistu

Prší prší jen se leje
žabička se na mě směje

nepůjde prý jinam na galeje
než se na ni slunce pousměje

namočí se v rybníku
a zdřímne si v deštníku

Žába v dešti
štěstí věští

bude vláhy dosti
promoknou nám kosti!

Žába a švihadlo

11. března 2016 v 13:09 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Žába a švihadlo


Skáče žába přes švihadlo
je dost štíhlá žádné sádlo

Koukněte se na divadlo!
Co ji to jen nenapadlo

vzít si ještě z lodi pádlo
jen aby to nedopadlo

v komedii naopak
místo smíchu kvaky kvak

plave žabka svižně znak
hledí vzhůru na přízrak

ještě že ji pádlo skrylo
čáp má v očích bílo

žába dělá zápasníka
co pryč z boje neutíká

Ze švihadla laso má
na stéblo se napíná

Hopky dupky už je skryta
Rodina ji šťastně vítá!

Rosničky

11. března 2016 v 12:52 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku


Rosničky


Dneska žabí rytíři
doskákali k hmoždíři

Chystají se na zápasy
Nic nezmůžou co je spasí?

Žabí slečny zdobí vlasy
kytkou s čisté řasy

v rukách drží kapesníčky
a puntíky na prstíčky

připínají do zásoby
přisají se na nádoby

Zelená jak rosnička
žabek je dnes suknička

Žabí královna

11. března 2016 v 12:33 | Iveta Bernadeta Marie |  Pro Lucinku



Žabí královna


Dnes královna žabí
poddaným svým praví:

Chovejte se tiše
nezavdejte pýše

Chodí kolem našich vod
nepozvaný lodivod

Zobákem se rozmachuje
divné plány v sobě kuje

Neskákejte nerozvážně
tvařte se dnes trochu vážně!

Z listu na list leknínů
nedávejte za vinu

že vás zmerčí zobák něčí
nikdo z nás ho neobměkčí

ani z trůnu žabího
Pojďte se mnou na pivo!

Další články


Kam dál